Rozlišujeme hned několik způsobů, jakým se daní příjmy z nájmu bytu, v závislosti na tom, zda je pronajímatelem (vlastníkem jednotky) fyzická osoba, právnická osoba či fyzická osoba podnikající, která ji zařadila do svého obchodního majetku nebo manželé, kteří mají nemovitost ve společném jmění manželů. Pokud manželé (jakožto pronajímatelé) uzavřou nájemní smlouvu k bytu za účelem uspokojení bytových potřeb nájemce (jde o běžný nájem, nikoli ubytování formou airbnb) nemají vůči správci daně žádnou registrační povinnost z důvodu zahájení pronájmu své nemovitosti, ani z důvodu následného přijetí plateb nájemného. Ačkoli v nájemním vztahu vystupují oba a zveřejňovat tento svůj záměr nikomu nemusí, musí se však rozhodnout, který z nich bude tyto příjmy danit. Příjmy z nájmu plynoucí manželům do společného jmění manželů se zdaňují totiž jen u jednoho z manželů. Tato situace platí i za předpokladu, že příjmy z nájmu plynou z více pronajatých nemovitých věcí, a to i rozdílného charakteru (libovolně zda se jedná o dům, byt, chatu, garáž či pozemek). Daněno je pak na základě § 9 zákona o dani z příjmu, pro jednoho z manželů, který je nepodnikající fyzickou osobou. Základem daně jsou příjmy uvedené z nájmu snížené o výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení. Jak budou pronajímatelé výdaje uplatňovat je na jejich volbě – neboť oproti uplatňování skutečných výdajů lze výdaje uplatňovat i tzv. paušálem a to ve výši 30% z příjmů z nájmu (nejvýše však do částky 600.000,– Kč). I pokud pronajímatelé uplatňují výdaje paušálem, jsou vždy povinni vést záznamy o příjmech a evidenci pohledávek vzniklých v souvislosti s nájmem, tedy obdobně jako tak činí ten pronajímatel, který uplatňuje skutečné výdaje. Postup při uplatňování výdajů ale musí být zachován pro všechny pronajímané byty manželů stejný. Tedy nelze u jednoho z bytů uplatnit paušál a u dalších pronajímaných uplatňovat skutečné výdaje.

Zatímco na trvalo zrušená daň z nabytí nemovitosti přinesla finanční úlevu kupujícím, pro prodávající nemovitostí neurčených k vlastnímu bydlení platí od 1.1.2021 časový test prodloužený z 5 na 10 let. Příjmy z prodeje nemovitých věcí neurčených k vlastnímu bydlení, tedy pořizované za účelem investice, budou podrobeny tomuto zvýšenému časovému testu. U vlastního bydlení pak zůstal časový test stejný – dvouletý. Stejně jako dosud se tento nepoužije v případě, kdy prodávající použije získané prostředky na uspokojení vlastních bytových potřeb.

Před koupí nemovitosti vždy doporučujeme prověřit i možnosti přístupu k nemovitosti, zejména právní stav přístupu k nemovitosti a to i v případě, že prodávající tvrdí, že „tudy jezdí odjakživa“. Pokud pozemek nemá společnou hranici s pozemní komunikací obecní komunikací, chodníkem či veřejně přístupnou účelovou komunikací, měl by každý před koupí nemovitosti v takové lokalitě prověřit nejen faktickou možnost přístupu k nemovitosti v terénu, ale zodpovědět si také, jak je zajištěn přístup po právní stránce. Ne každá v terénu patrná cesta přes okolní pozemky naplní bez zbytku znaky účelové komunikace. A ne každý soused bude k novému vlastníku tak tolerantní jako k původnímu. Pokud právní přístup k nemovitosti chybí, je vhodné sjednat se sousedy právo přístupu a to nejlépe ve formě služebnosti práva chůze a jízdy. Služebnost zřízená jako věcné právo se zapisuje do katastru nemovitostí a obvykle je převoditelná i na právní nástupce stran. Služebnost může být vložena do katastru společně se smlouvou o koupi nemovitosti. V případě, že dohoda se sousedy možná není, nezbývá vlastníku nemovitosti než žádat o právo nezbytné cesty v soudním řízení.